V září 2020 se v prostorách Českého Rozhlasu uskutečnilo nahrávání společného projektu Luboše Soukupa a Oldřicha Janoty. Hudební počin propojil hravé texty, tzv. civilizační mantry, s moderními bigbandovými aranžemi. Skladby interpretoval jazzový ansámbl Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové.
Oldřicha Janota — legenda českého undergroundu
Saxofonista Luboš Soukup se s písničkářem Oldřichem Janotou setkal prostřednictvím jejich společného dlouholetého fanouška Petra Tomáška. Oldřich Janota je jednou z legend českého undergroundu. Jeho tvorba jde napříč uměleckými disciplínami a zahrnuje nejen hudbu, ale i poezii a výtvarné umění.
Během své hudební kariéry vystupoval Janota v různých sestavách a prezentoval pouze to, co mu jeho hudební instinkt a intelekt radil. Proto je zajímavé, že na spolupráci kývl a stal se tak součástí projektu, ve kterém se prolíná jazzový svět s folkovým. Ten folkový zastupuje nejen on, ale i jeho múza zpěvačka Romana Šilhavá.
Civilizační mantry
Janota do projektu přispěl svými hravými a někdy i lehce provokativními texty, které nazval civilizační mantry a ve kterých se zamýšlí nad současnými kulturními, společenskými a ekologickými výzvami. K mantrám také připravil nápěvky, které pak byly provedeny buď v čistě vokální podobě nebo v aranžmá Luboše Soukupa. Po čistě vokálních pasážích následovaly Soukupovy instrumentální kompozice, které na mantru reagovaly a dále ji rozvíjely.
Flexibilní Concept Art Orchestra
Saxofonista a skladatel Luboš Soukup má za sebou nejeden ambiciózní projekt. V rámci tohoto natáčení se nebál vystoupit z již dobře poznaného jazzového světa a experimentálně propojit profesionální hudebníky z Concept Art Orchestra a lidového pěvce Oldřicha Janotu. Po dohodě s dirigentkou a uměleckou vedoucí ansámblu Štěpánkou Balcarovou, bylo rozhodnuto, že orchestra bude mít jinou podobu než tradiční big band — a to rytmiku zastoupenou kontrabasistou Jaromírem Honzákem, pianistou Vítem Křišťanem a bubeníkem Kamilem Slezákem. V několika skladbách rytmiku doprovodil i kytarista David Dorůžka. Kapela byla dále doplněna šestičlennou dechovou sekci, která má stejný rozměr jako ta na Soukupově desce Through the Mirror, a pětičlennou pěveckou skupinu složenou převážně ze zpěváků působící v souboru Skety.
Domorodectví jako ústřední téma koncertu
„Jako průsečík našich rozdílných muzikantských světů jsme si vybrali téma ‚domorodectví‘, které jsme nazvali Civilizační mantry“, popsal svými slovy projekt Oldřich Janota a dále pokračuje: „Za ‚domorodce‘ jsme si zvykli považovat příslušníky jiných, zvláště takzvaně primitivních národů, jejichž způsob, ať už oblékání, kulturních obyčejů či uctívání bůžků, nám připadá exotický. U nás samotných, v rámci naší západní kultury, podobnou exotičnost nepozorujeme. Hlavně proto, že se podvědomě považujeme za ‚civilizovanější‘, za představitele toho, co je ‚civilizace‘. Nepřipadá nám exotické pracovat v bance, ale lovit tuleně. Exotické jsou pro nás sukénky z korálků, nikoliv ale sluchátka na uších. Domorodec je pro nás ten, kdo bydlí ve slaměné chýši, nikoliv popelář, žijící ve dvacátém patře mrakodrapu.“
„Francouzský etnograf Claude Lévi-Strauss se ve svém legendárním díle Smutné tropy možná jako první do hloubky zamýšlel nad tím, že tyto rozdíly jsou vlastně zcela nepodstatné. Pro nás, hudebníky, vystupující dnes večer, je zásadní ještě jedna zpráva – onen exotický domorodec, Pygmej, Aborigenec či Ňambikwár, bude při setkání s naší civilizací zpívat stejně vášnivě a bezprostředně o pin kódu či záhadách penzijního připojištění, tak jako v džungli zpíval o posvátné barvě plameňáků či o pečených misionářích“, řekl Janota a dodal: „Tak jako slavík v zahradě u podolské porodnice, který se každoročně za májových nocí nenechá ve svých trylcích rušit ani hřmotem tramvají ani sirénami záchranek. Jeho zpěv totiž vyvěrá někde hluboko, kam ani to ohlušující kvílení sirén nedolehne, a může proto i vytí velkoměsta přijímat za svůj domov, domorodectví. Na rozdíl od nás, kteří jsme svůj domov zde ztratili, a ve svém odcizení marně toužíme obnovit vztah ke světu návratem do idyly ‚panenské přírody‘.“
